Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus)


Čeleď: Papouškovití (Psittacidae)

Podčeleď: Papoušci (Psittacinae)

Rod: Andulka (Melopsittacus)

Anglický název: Budgerigar, Budgie

Německý název: Wellensittich


Délka: 18 - 23 cm


Popis: hlava: čelo, tváře a hrdlo žluté, vzadu černé vlny, na tvářích modré a černé skvrny, oči: s bílou duhovkou, zobák: olivošedý, ozobí u samce modré, u samice hnědé, prsa a břicho: zelené, křídla: žlutá s černými vlnami, ocas: modrý, nohy: šedé


Výskyt: celá Austrálie kromě Tasmánie, byla vysazena i na jiných místech


Život v přírodě: tvoří hejna, žije nomádicky, v lesích, v travnatých savanách, v suchých křovinatých oblastech, v otevřené polopouštní krajině


Hnízdění: od března, koloniálně v dutinách stromů, ve skalních a zemních děrách, v lidských stavbách, samice snáší 4-6 vajec, mláďata se líhnou za 18 dní a opouštějí hnízdo 30 dnů po vylíhnutí


Chov: vhodný druh i pro začínající chovatele, vhodný i do malé klece


Potrava: směs semen, proso, klásky senegalského prosa, oves, ovoce, zelenina, zelené krmivo, větvičky k okusování


Hlas: zvukový soubor zde (236 kB)


Velikost kroužku: 4,0 mm


Délka života: cca. 10 let


Status: volný


Zajímavosti a rady pro chovatele: Andulka je se u nás nejčastěji chovaný papoušek. I v přírodě je na většině oblastí výskytu hojný. Kromě přírodního zbarvení (viz. obrázek) existuje mnoho barevných odchylek a mutací. Z mutací jsou nejčastější andulky s bílou hlavou a modrým břichem, celkově bílé nebo celkově žluté.

Andulky jsou nenáročné, snášenlivé a zvědavé, dají se poměrně snadno ochočit. Snadno se přizpůsobí změně prostředí a snáší dobře i chladné počasí. Jejich přezimování není obtížné, snášejí i mrazy -10°C. Při nízkých teplotách je však nutné, aby měli tlustá bidla, na kterých si mohou schovat nohy do peří, jinak může docházet k omrzlinám prstů.

Ve srovnání s jinými papoušky mají poměrně tichý hlas. Většinou se ozývají příjemným trylkováním, občas jsou i hlasitější, především když "nadávají" nebo volají jiného ptáka. Některé andulky se naučí mluvit. Také hlodají míň než jiní papoušci, doporučuje se jim však stále dávat větvičky nebo stromovou kůru k okusování, aby nepoškodily nábytek nebo tapety.

Andulka je společenský papoušek, kterého můžeme chovat v párech nebo ve skupinách. Ve skupině může být lichý samec, ale nikdy samice. Přespočetná samice bude stále vyvolávat hádky a v případě hnízdění rozbije snůšku nebo dokonce i zabije mláďata jiných párů. Můžeme andulky chovat ve společné voliéře s korelami chocholatými. Neměli bychom je chovat společně s agapornisy, kteří bývají agresivní k jiným druhům papoušků a mohli by andulku zranit nebo i zabít.

Některé andulky se rády koupou. Ke koupání však většinou nepoužívají plastikové misky, které se k tomuto účelu prodávají v obchodech, ale raději si jen navlhčují peří v mokrém salátovém listu nebo svazku petržele. Kromě toho bychom je občas měli postřikovat rozprašovačem na květiny.

Andulka se dá bez problémů chovat v obyčejném bytě, pokud ji pravidelně pouštíme prolétnout ven. Ráda a často létá, pokud nemá k tomu možnost, snadno ztuční. Bohužel právě u andulek se často stává, že svému chovateli uletí. Musíme proto před otevřením klece vždy důkladně kontrolovat, jestli jsou opravdu všechna okna zavřena.

Mladí ptáci pohlavně dospívají ve 3 až 4 měsících. Pro hnízdění se doporučují dřevěné budky s rozměry 15x15x25 cm s vletovým otvorem o průměru 5 cm. Na dně je nutno vytvořit důlek, protože některé samice výstelku (piliny) z budky odnášejí a hnízdí na holém dřevě.



Design downloaded from free website templates.